Lenka Sovadinová
Celkem 2875 komentářů
10:36:03 24.08.2007
Jarmareční píseň na počest prvních vzduchoplavců
Daidalos byl všeumělec
v starověké Krétě,
vynalézal ve dne v noci,
bádal v zimě v létě.
Jednou přišel se žádostí
k Mínóovi králi:
Trochu se mi tady stýská
po domově v dáli.
Dej mi menší dovolenou
na návštěvu vlasti!
Po králově odpovědi
zjistil, že je v pasti.
Mínós král mu řekl: Tůdle!
Utrpěl bych ztrátu!
Mělo by to zhoubný dopad
na obranu státu!
Kam s tím ale na Daidala!
Byl to chlapík s mozkem:
zkonstruoval dvoje křídla,
slepil peří voskem.
Pravil synu Ikarovi:
Perutě nám stačí!
Přeletíme širé moře
jako havěť ptačí!
Perutě si připravili
na vysoké skále,
udělali dlouhé nosy
na Mínóa krále.
Vyletěli, zajásali:
Vzhůru k rodné mezi!
Sláva! Nazdar! Křídla předčí
všecky vynálezy!
Zajásali, vydali se
na dalekou túru.
Ikaros však nedbal rady,
letěl přímo vzhůru.
Třeba se chtěl trochu ohřát,
možná trpěl mrazem –
slunce křídla roztavilo,
žuchnul rovnou na zem.
Kdyby aspoň žuchnul na zem,
on však skončil v moři.
Utopil se jako kotě
k Daidalovu hoři.*)
A tím končí tragédie
z hlubin dávnověku.
Pokloňme se Daidalovi,
odvážnému Řeku!
*) Nebojte se, neutonul,
vesele si žije –
ale to by potom byla
houby tragédie.
Vlkodlaci
VLKODLACI ŘÁDÍ V DAVLI!
píšou v Blesku… Jejda!
Nabij flintu! Vytas šavli!
volá na mě strejda.
Pátrali jsme po okolí,
prošli les i rokli –
vyhnali jsme z luk a polí
jen tři zdejší čokly.
Vlkodlaci? Zlatý voči!
spráskla ruce teta.
V Davli řádí červotoči!
Bude konec světa!
Daidalos byl všeumělec
v starověké Krétě,
vynalézal ve dne v noci,
bádal v zimě v létě.
Jednou přišel se žádostí
k Mínóovi králi:
Trochu se mi tady stýská
po domově v dáli.
Dej mi menší dovolenou
na návštěvu vlasti!
Po králově odpovědi
zjistil, že je v pasti.
Mínós král mu řekl: Tůdle!
Utrpěl bych ztrátu!
Mělo by to zhoubný dopad
na obranu státu!
Kam s tím ale na Daidala!
Byl to chlapík s mozkem:
zkonstruoval dvoje křídla,
slepil peří voskem.
Pravil synu Ikarovi:
Perutě nám stačí!
Přeletíme širé moře
jako havěť ptačí!
Perutě si připravili
na vysoké skále,
udělali dlouhé nosy
na Mínóa krále.
Vyletěli, zajásali:
Vzhůru k rodné mezi!
Sláva! Nazdar! Křídla předčí
všecky vynálezy!
Zajásali, vydali se
na dalekou túru.
Ikaros však nedbal rady,
letěl přímo vzhůru.
Třeba se chtěl trochu ohřát,
možná trpěl mrazem –
slunce křídla roztavilo,
žuchnul rovnou na zem.
Kdyby aspoň žuchnul na zem,
on však skončil v moři.
Utopil se jako kotě
k Daidalovu hoři.*)
A tím končí tragédie
z hlubin dávnověku.
Pokloňme se Daidalovi,
odvážnému Řeku!
*) Nebojte se, neutonul,
vesele si žije –
ale to by potom byla
houby tragédie.
Vlkodlaci
VLKODLACI ŘÁDÍ V DAVLI!
píšou v Blesku… Jejda!
Nabij flintu! Vytas šavli!
volá na mě strejda.
Pátrali jsme po okolí,
prošli les i rokli –
vyhnali jsme z luk a polí
jen tři zdejší čokly.
Vlkodlaci? Zlatý voči!
spráskla ruce teta.
V Davli řádí červotoči!
Bude konec světa!
