Markéta Jandová
Celkem 518 komentářů
13:17:40 18.07.2008
parádní úhlel.. je to zase něco jiného, než jak se tato část fotí obvykle... jj, líbí 5+
18:27:20 09.06.2008
hmmmm... tak já nevim, sem dnes koukala na tvoje stránky a máš tam z toho Špilasu lepší.... ale že sou to ty ohňostroje :-)
17:24:16 30.05.2008
ta oranžová tam vážně moc nesedí, takže tak za 4 ale jelikož je Ignis moje srdcová záležitost, tak ti ji dám :o)
20:37:05 28.05.2008
néééé Spalovače néééé... jinak fotka kedr, ale to je asi účel autorovy existence.. či co
20:35:48 28.05.2008
KŠ - i nad tou varianotou sem přemýšlela, ale přišlo mi to vytržené z reality... když už je to oslava výročí vystecu, tak proč ho začerňovat...
17:00:51 23.05.2008
sentimentální vzpomínka na SŠ, kde sme se nazpaměť krom úvodní části učili i tuto ...
16:57:28 23.05.2008
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –
A až běh váš onu skálu uhlídá,
kde v břehu jezera – tam dívku uplakanou –“
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –
A až běh váš onu skálu uhlídá,
kde v břehu jezera – tam dívku uplakanou –“