Berenika Haladová
Celkem 16788 komentářů
23:38:41 01.10.2006
Tenhle pán na fotce má světýlka v očích... ještě mu nevyhasla, to je strašně moc dobře........ jsou ale lidé, které svět semlel na šedivou kaši smutku a beznaděje... A my je potkáváme všude kolem sebe.. a máme strach se do těch vyhaslých očí podívat..... máme strach, že zahlédneme sami sebe...
Přikládám - s Michalovým dovolením - básničku cca 2 roky starou....
pohledy
......potkala jsem ten den tolik bolavých, smutných, vystrašených a prázdných očí... Mimochodem, tohle není depka! Tohle je lítost!!!
Poplatni době
která úspěch žádá
a když ne úspěch, tak aspoň
zařadit se v davu
Žijeme zmatkem
svých roztříštěných světů
Bedlivě střežíme pak
každé vlastní špatné došlápnutí
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
A pak se někdy v zámku zlomí klíč
a praskne pérko v hodinách
Při pádu dolů marně se chytáš
věcí cestou nastřádaných
Když slovo domov
už ztratilo svou cenu
v prázdnotě hledáš místo
kam se schoulit v čase chladu
Uvnitř je ticho zvenčí hluk
a slova v hrdle zadrhnutá
zmateně odečítají rytmus
ze vzorců pochodujícího světa
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
Uprostřed davu netečně žijí
s unaveným pohledem
jak svíčka vyhořelá
Jen malý plamínek kdesi u dna ještě bliká
A nás za noci jen někdy úzkost svírá
Ve vlastním shonu zacyklení
nemáme síly podat ruku
Bez vydechnutí dobíháme svět
A přece jsou to naše oči
co na nás hledí skrze mříž
Cosi nám brání ohlédnout se
Možná se bojíme zrcadlení..
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
Přikládám - s Michalovým dovolením - básničku cca 2 roky starou....
pohledy
......potkala jsem ten den tolik bolavých, smutných, vystrašených a prázdných očí... Mimochodem, tohle není depka! Tohle je lítost!!!
Poplatni době
která úspěch žádá
a když ne úspěch, tak aspoň
zařadit se v davu
Žijeme zmatkem
svých roztříštěných světů
Bedlivě střežíme pak
každé vlastní špatné došlápnutí
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
A pak se někdy v zámku zlomí klíč
a praskne pérko v hodinách
Při pádu dolů marně se chytáš
věcí cestou nastřádaných
Když slovo domov
už ztratilo svou cenu
v prázdnotě hledáš místo
kam se schoulit v čase chladu
Uvnitř je ticho zvenčí hluk
a slova v hrdle zadrhnutá
zmateně odečítají rytmus
ze vzorců pochodujícího světa
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
Uprostřed davu netečně žijí
s unaveným pohledem
jak svíčka vyhořelá
Jen malý plamínek kdesi u dna ještě bliká
A nás za noci jen někdy úzkost svírá
Ve vlastním shonu zacyklení
nemáme síly podat ruku
Bez vydechnutí dobíháme svět
A přece jsou to naše oči
co na nás hledí skrze mříž
Cosi nám brání ohlédnout se
Možná se bojíme zrcadlení..
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
23:30:30 01.10.2006
já si nemůžu pomoct, ale mě to strašně rozesmálo a potěšilo :o))
23:01:25 01.10.2006
jo, vidím ho.....
a jsem teď navíc nějaká ovlivněná zmínkami o lukostřelcích, které právě potkávám v jedné knížce Paola Coelha.... takže mě to dost potěšilo...
a jsem teď navíc nějaká ovlivněná zmínkami o lukostřelcích, které právě potkávám v jedné knížce Paola Coelha.... takže mě to dost potěšilo...
22:56:07 01.10.2006
líbí se mi ten kontext s novými budovami!
22:54:29 01.10.2006
náramná!!!! ............... A jináč - pěknou pavoučí síť si tam ty volejbalisti utkali ;) !!!
22:49:04 01.10.2006
celkem mě víc berou ty písmenka, než ta fotka.... neva?
22:46:19 01.10.2006
chuděrka ..... já být poránu takhle zmáchaná - namísto vyloupnutí z teplého pelíšku - asi bych to nerozdejchala
