Zdeňa Rédlová

Dopadlo to výborně a je to moc pěkné

Pane Ostravo, tehdy v květnu mi bylo ještě 32 roků a v létě už 33. A ta podobizna je moje dívčí ještě za svobodna.

Děkuji za tu Kanadu.

Tento moderní most znám pouze z obrázků a z televize. Nikdy jsem ho neviděla na vlastní oči. Ale foto se Vám povedlo náramné. Jako na krásném pohledu.

To je strašidelný snímek. A co je to ta bílá tečka nahoře napravo? To asi vypadá na nějaký kaz. Nešlo by to zaretušovat?

Není to úplně ostré ale je to dobré

To je velká krása. Takové prosté a krásné

To je mnohem lepší záběr než když opakují sport v televizi. Jak se přetlačují a zápolí spolem o tu mičudu.

Pane Holický mockráte Vám děkuji a mám velikou radost že i Vám jsem udělala radost a že se Vám snímky i to připomenutí těch krásných knížek líbilo. Paní Manka byla opravdu moc hodná paní a myslím že dosti těžce nesla zánik Rakousko-Uherska a porevoluční novoty. Ale byla velmi činná v místním Sokole a byla také výbornou varhanicí a dobrou duší celé farnosti. Její manžel se kterým měla pouze jednoho syna Vilíka ji krátce po světové válce opustil a tenkrát byl život pro osamocenou maminku s malým dítětem dosti těžký - to její manželství se jí moc nepovedlo. A možná i proto svoji velkou lásku k dětem a k lidem dávala i do svých krásných knížek. Co se sedmidílného Káji Maříka týká myslím si že asi nejlépe je tam vystižen - psychologicky vypodobněn - vzácný pán lesní. Třeba maminka hajná i tatínek hajný jsou skoro nevýrazné postavy. Ale pan lesní je vynikající hlavně v pátém díle když pomáhal aby Zděna s Kájou nakonec mohli býti sezdáni. Vždyť vzácná paní byla velmi proti - jednak že Kája byl jenom o rok starší Zdeni a hlavně že byl z chudých poměrů a co by tomu řekli Lážovští.

Vidíte - kdybyste byl klavírní virtuos tak byste třeba zase nedostal ten nápad na vyfocení.

Snímek je asi trošku nakřivo. Domy se mi zdají natočené doleva. Ale je to jinak hezké foto.

Nejhorší to bylo s tou "myší". To jsem se pořád nemohla strefit. A když už jsem se strefila tak když jsem ji stisknula tak jsem s ní pohnula a zase jsem se nestrefila. Ale už je to dobré. On mi vnuk co mě na to přemluvil všechno ukázal a naučil a tu "myš" mi opravil aby byla pomalá a už je to dobré. Učili jsme se to spolem několik večerů. On přes den pracuje a nemůže u mne pořád sedět. Ale je to krásná zábava. Probírám se starými fotografiemi a rozpomínám se na všechno. A už se těším na jaro až to zase znovu zkusím. Nějaké zátiší nebo přírodní snímky. Až bude zase teplo a sucho.

Já jsem ssebou vždycky stativ brávala a když jsem ho stavěla ve městě nebo na vsi tak se vždycky seběhlo okolo spousta dětí a chtěly vyfotit. Nejlepší to ale bylo venku v přírodě. Tam jsem měla spousty času si všechno promyslet a měla jsem pak velkou radost když obrázky pěkně vyšly.

Paní Markéto, já jsem vlastně tu světovou válku nevnímala. Byla jsem dvouletá když začala a šla jsem jako prvňáček do obecné když skončila. Ale vím z pozdější doby, že hodně mužů se nevrátilo a že byl dost hlad, hlavně ke konci války už skoro nebylo co jíst. To mi říkali rodiče když už jsem byla větší a pak jsem za okupace poznala, co to je strach. Ale jídlo bylo na přídělový systém na lístky a proto nikdo moc nehladověl. To prý bylo za světové války mnohem horší. A to slovo se dívám že jsem ho napsala postaru. To je anglické slovo z week jako týden a end jako konec. Tedy konec týdne. My jsme to ještě takto psávali a asi jsem si to popletla. Teď už se píše víkend. To mně ještě tak někdy naskočí na mysl co jsme se učily zamlada. Taky jsme třeba nepsaly sezóna, ale ještě pěkně po francouzsku. A spousty dalších slov jsme psaly podle originálu podle té země ze které to slovo přišlo.

Malé děti jsou vždy roztomilé. Na co se to asi jako dívala a čemu se tak jako divila? Kdyby to ale bylo doopravdy tak by asi mělo být vlevo více volného místa. Ale je to hezké