Pan Smazaný

4+

supr, bodík za snahu

tak to teda no 5 nie je.... ale ani na nuly , ale ,,,,

ivanku tvoja teza nemoze byt spravna ja nemozem byt ich identita ked som online ako oni ale z inej PI adresy....predpokladam mesta aj štátu

vycvak tak za jeden bod

este horsie ako vycvak

si děláš prdel ne?

vycvak

aha tak Rusek je bolsevik a RICCI nasa Valerie ???

Dobry, ale maly.

Šlitr: a dál?

uz me to nebavi lukasi

Pštros je největší žijící pták. Na základě rudimentálního utváření jeho křídel a letek nemůže pštros létat, ačkoliv jeho předkové tomu byli schopni. Jako kompenzaci své neschopnosti létat má pštros velmi silně vyvinuté nohy, s nimiž může docílit rychlostí nad 60 km/h po více než 10 minut. Pštros je jediný pták na světe jen s dvěma prsty. Malý prst slouží pro rovnováhu. Velký prst má dlouhý, paznehtu podobný nehet. Tento způsobuje, že pštros společně se silnými nohami může být nebezpečný při chůzi nebo kopnutí. Pštrosi mají velmi dobrou schopnost vidění. Za podpory periskopického krku mohou dělat pohyby až do vzdálenosti 3,5 km. Stejně tak je možné, že mohou fixovat předměty přímo pod svým zobákem.

Oči mají při průměrných 60 g čtyřnásobnou hmotnost lidského oka. Jsou opatřeny vně dolního a horního víčka ještě jedním kožním víčkem. Kožní víčko se zavírá z vnitřního očního koutku k vnějšímu a slouží k udržování očí v čistotě.

Dospělá samčí, popř. samičí zvířata mohou být zřetelně rozlišena pomocí svého sytě černého popř. ornicově hnědého opeření a rozdílné tělesné velikosti. V době páření se kromě toho zbarvují samcům rudě zobáky, okraje očí a kůže nad běhákem. Rudé zbarvení je způsobeno sekrecí hormonů varlat, u slepic jsou to hormony vaječníků, které potlačují tvorbu černého opeření. Nafouknutý zbytnělý krk a tokání kohouta je již podrobně popsáno v Brémském životě zvířat. Tímto nafukováním krku, které souvisí viditelně také s podivnými tóny, láká kohout slepice anebo vyzývá protivníky. Zvuky jsou slyšet většinou v době rozmnožování, někdy ale, zvláště během noci, také bez viditelné příčiny. Holanďané na Kapuu nazývají tyto zvukové výjevy samčích pštrosů "brumlání". Může jen brumlat, když stojí tiše, ale ne, když je v pohybu. Je to zvláštní bručící tón, o kterým lze těžko říci odkud vlastně přichází, která ale dělá úplně dojem, jako by zesiloval do hlasitého řevu, kdyby jen pták chtěl. Každé jednotlivé bručení se skládá ze tří zvláštních tónů, dvou krátkých a jednoho dlouhého Přitom není otevřen zobák a vzduch není vypouštěn, při každém třetím ve velmi vysokém stupni.Tento šum - volání nebo křik ho nelze nazývat - je opakovně vyražen a zní v tiché noci cize a divoce. Jiné zvuky se neozývají pouze u kohoutů, ale u obou pohlaví, totiž v hněvu lze slyšet při velké zlosti duté hrdelní tóny a jako varovné zvolání krátký ostrý výkřik. Ještě nedospělí mladí pštrosi každého stáří mají zvonivý pronikavý naříkavý křik.

Naproti stále znovu se vynořujícím tvrzením nejsou pštrosi monogamní, ale polygamní. Divoce žijící kohouti mají často harém s jednou favoritkou a několika vedlejšími slepicemi. Na farmách se pštrosi chovají během snáškové sezóny v párech, triádách (jeden kohout a dvě slepice) anebo v hejnech s mírně vyšším podílem slepic. Kohout vyhrabe hnízdo, jednoduchou prohlubeninu v zemi. Teoreticky klade slepice jedno vejce každý druhý den. Normální snáška se stává z 12 až 18 vajec, ale odběr vajec podnítí slepici k další snášce, takže lze od slepice získat až 40 vajec za sezónu líhnutí. Vysezení vajec se uskutečňuje na směny. V souladu s ukrytou silou svého opeření sedí neznatelně zbarvená slepice přes den a černý kohout během noci. Doba sezení činí v průměru 42 dní.

Jedna z charakteristických vlastností pštrosů je jejich divokost. Zvlášť mladí pštrosi se mohou stát zcela neovladatelní, pokud nejsou ve stálém kontaktu s lidmi. Také jedno arabské přísloví říká: "... hloupější než pštros" a to právě pro jejich inteligenci. Na druhé straně působí pštrosi na základě své schopnosti ostrého vidění mohou žít na velkých farmách jako "hlídači" jiných zvířat. Pštrosi mohou být chování společně např. se skotem a ovcemi. Pštrosi si zvyknou při denním ošetřování dobře na styk s lidmi, stávají se úplně krotkými a mohou se přizpůsobit podmínkám člověka. Existuje dokonce zpráva, podle které byli pštrosi vycvičení jako pasáčci a potom použití samostatně jako pastýři ovcí. Zvířata jsou hlavní atrakcí na výstavních farmách v jižní Africe a mohou být dokonce i osedláni

Pštrosi jsou býložravci, i když ne v pravém slova smyslu. Požírají často také malé savce, ještěrky a brouky, na druhé straně se také ale vyhýbají určitým rostlinám jako např. divokému tabáku. Pro trávení přijímají pštrosi malé kameny a jiné kulaté předměty, které slouží k rozemletí rostlinné potravy. Pštrosi čerpají z vodních zdrojů, koupají se, dokonce plavou, vydrží ale také dlouho jako velbloudi a dromedáři bez vody. Toto a jejich silueta, kterou lze z dálky srovnat s velbloudem, se odráží v názvu "velbloudí pták" popř. v latinském názvu Strutchio camelus. Všeobecně je se pštrosy spojené rčení "strčit hlavu do písku" se v přírodě nevyskytuje. Ovšem pštrosí kuřata a dospělá zvířata předstírají smrt, pokud jsou překvapena, tzn. že si lehnou s úplně nataženým krkem. Rovněž v noci se nacházejí zvířata v této poloze v době hlubokého spánku, ale jen krátkodobě a nikdy ne všechna zvířata současně ve skupině. Pštrosi se mohou dožít vysokého stáří, nezřídka 50 -60 let. "Metuzalém" v Oudshoornu dosáhl zaručených 81 let.