Jirka Vaňourek

:-))) kde má záda a ..... ?? :-))

Nahoře trochu chybí, ale už asi nebylo kam, co? .... ostrost ....

moc fajn

dobrá grafika :-) 4+

****

to deeee

No ... konečně něco pořádnýho :-)))) ... jako objekt, který fascinuje nejednoho skromného (čti - zkrachovalého) vědce jsem se rozhodl nezjištně založit GAPVZJV, abych odlehčil nelehkému břemenu této party nadšenců. Je pravdou, že příspěvky nejsou z nejtučnějších, ale po loňské zcela neúspěšné výpravě Profesora Špitta napříč jihovýchodní Asií, se není ani čemu divit. Vždyť takové naivní myšlence, najít jeden ze slavných otisků palce mé maličkosti v této Bohem zapomenuté krajině, navíc v době tropickych privalovych destu, snad nemohl věřit ani jinak zcela bezelstný a důvěřivý Martin H. Nezbývalo tedy, než vymyslet plán, jehož jediným cílem bylo alespoň trochu pozvednout již tak notně zkleslé hlavy mladých badatelů. Jen vrozená skromnost mi nedovolí zde uvést, že tento plán se nakonec zrodil v mé vlastní hlavě. Za vydatné pomoci renomovaných historiků jsem začal postupně budovat imaginární rodné hnízdosebe sama. Úkol to byl nad jiné obtížný, neboť neustále jsem musel mít na zřeteli celý životní úděl a vývoj mých tolik oblíbených badatelů. Vytvořili jsme proto se speciálním týmem přesně takové prostředí, které badatelé sami dobře znali a které jim dodnes přináší nejednu noční můru při vzpomínce na dětství. Za pomoci dobových fotografií tak vznikla během několika měsíců na okraji Šumavského národního parku imaginární vesnička o jediné maringotce, vyhaslém ohništi a několika nezbytných propriet, tak známých především z martinova dětství. Jediným vodítkem pro badatele byl moták vhozený oknem do klubovny místní psychiatrické léčebny, který obsahoval pro zvýšení dramatičnosti pouze holý náznak "Hledejte v horách na hranicích naší země". Badatelé nemohli vzrušením ani dýchat. Ale již po třetí okružní procházce kolem hromady starého nepoužitého štěrku ztráceli zbytky nadějí. Nutně následovalo ještě několik dalších indícií. Vše ale nakonec vyšlo na výbornou. Při celodenním "náhodném" výletu do vzdálené Železné rudy se to stalo. Procházejíc se nazdařbůch lesem náhle všichni vykřikli jako jeden muž "Horna prdel!". Ano, tento název si vryli do paměti po četbe citátů na WC jedné nejmenované restaurace. Zbytek je už obecně znám ... dětská radost, nadšení, bleskové dedukce, tišící prostředky, eufórie, ledové zábaly, a další a další roky bez vyhlídky na konečné propuštění z ústavu ...... :o)))))))))

*+*

:-)))) klasicka fotka za 2, ktere dam 3+ :o)))))