Tr. Lubomír Vlk

6-

<BR><BR>(doprovodný text - viz. velevážený klubový Profesor Tr.I.G... ,O)
<BR>

...krásná slunečná, vodní, písčitá a rostlinná fotografie, vonící velmi příjemnými barvami... =O)

<BR><BR>...mj. se mi velmi líbí ty dvě řady téměř pravidelně rozmístěného listí...
<BR>...řada tmavých listů ve vodě - těsně u její mírně zvlněné hraniční čáry...
<BR>...a řada světlejších lístků na písčitém břehu...

<BR><BR>...a Díky za přivolání Slunce...!
<BR><BR>(...tato fotografie má zřejmě magickou moc, protože Slunce se nyní objevilo i za oknem... =O)
<BR>

...komentáře Oty Hejmaly jsou velmi trefné... ...silná - naprosto parádní grafická záležitost...! ...a zcela dokonale - přímo geniálně - zakomponovaná světelná reflexe v horní části tohoto velice působivého reportážně - surrealistického foto - grafického obrazu...!

...myslím, že jde o typ nebombastické fotografie, jejíž lehce magické kouzlo asi nevynikne v této kompresi, a tím nemyslím jen kompresi datovou, ale také kompresi časovou, protože na photopostu to sviští jako o závod – jedna fotografie stíhá druhou, je potřeba ihned všechno komentovat – svižně a zase pelášit dál – na nic není čas – a už vůbec není čas na pozvolné vstřebání subtilní atmosféry nenápadné fotografie...

<BR><BR>...v první chvíli mne také až tak moc neoslovila... ...ale nechal jsem ji chvíli zrát... ...věnoval jsem ji trochu času, a sledoval, zda se nerozvine její zpočátku skrytá fotografická vůně... ...a ona se rozvinula...

<BR><BR>...tato fotografie by vynikla třeba v nějaké básnické publikaci o městě...
<BR>...oplývá kouzlem všedního okamžiku, který se takto přesně již nikdy nebude opakovat...

<BR><BR>...kulisy a rekvizity jsou magické... ...obzvlášť větrák...
<BR><BR>...ta dvojice je zvláštní... ...nutí k úvahám, co že je to za tak trochu podivný pár... ...jsou ve městě jen na výletě...? ...jsou z jiného města...? ...či z jiného kontinentu...? ...z jiné planety...?

<BR><BR>...ten pán v klobouku je v každém případě klaun... ...to se přece pozná podle bot...

<BR><BR>...ve Tvém portfoliu předcházející fotografie „Druhé město (III)“ je sice nesrovnatelně údernější a výrazově silnější než tato, ale paradoxem je fakt, že nyní ohledávaná fotografie je mi nějak bližší (asi tou míně klaunovskou atmosférou) a krásně jde do série s Tvou fotografií, kterou jsem si rovněž velmi oblíbil, a která se jmenuje „<B>Cirkus Bernes</B>“... =O)
<BR>

....zde se cosi děje... ...cosi poťouchlého a především cosi fotogenického...! =O)

...opět nádherná křehká zimní poesie... ...a vidím, že Ledový kontinent je obydlen... ...zřím například průhlednou ledovou pyramidu... ...a také jakéhosi podivného kura domácího - ledního... ...a také jakéhosi ledního hlodavce... ...a řadu dalších ledních tvorů a objektů... ...a napravo dokonce i dětskou kresbu: jakási holčička venčí jakéhosi psíka... (anebo jde snad o obdobu reliéfů z náhorní plošiny Nazca...?) ...a také vidím lední města, přístavy a mnoho lodí a ledových ker na širém moři...

...a tuto parádní momentku jsem také přehlédl... ...Tome, Tvé portfólio je bezedná studna, skrývající mnohá překvapení...! =O) ...jak jsi to všechno stihl...? ,O)

...N7MZ7MTr.KSR,
<BR>u Tvé sedminádherné (a asi Tvé zatím nejsedminádhernější) fotografie <B>=Cestou domů=</B> jsem škrabal, že mi čímsi připomíná pozdně gotické a ranně renesanční obrazy...

<BR><BR>...ale i tato fotografie (tentokrát něžný portrét) je také jako z jiné doby... ...čenichám zde středověk... ...a to v kladném nesmyslu slova... ...svým kalným zrakem zřím portrét velmi vznešený a půvabný... =O)

<BR><BR>...vznešená a půvabná princezna Pavluša čeká na spanilého prince, ale princ stále nikde, a tak je princezna smutná... :O(
<BR><BR>...avšak hleďme: ...malý nenápadný pomocník - středověký piercing na nosánku rafinovaně aplikovaný, má čarovnou moc, a než uplnyne den a noc, spanilého prince svým skřítčím hláskem k princezně přivábí... ,O)
<BR>

<B>PP - perfektni prace</B>

...trochu nešťastný název... ...osvědčená a praxí prověřená pohádková čísla jsou přece 3, 7, 9 a 12... ,O)) ...to je vyzkoušeno generacemi... (tříhlavý drak, tři oříšky, sedmero krkavců, devatero hor, dvanáct měsíčků apod...) ...takováto osvědčená čísla v názvech pohádek ale i v názvech uměleckých děl zaručeně fungují... ...padnou jak ulitá... ...působí magicky a zároveň přirozeně... (...a název fotografie přece nemusí být jejím doslovným popisem... ,O))

<BR><BR>...a i této poetické fotografii by jistě více slušelo, kdyby se jmenovala <B>Sedm stromů</B>
<BR><BR>...tato fotografie - toto mírně pohádkové fotozátiší, se mi velmi líbí...
<BR>...je v něm cosi kouzelného... ...a možná něco zakletého... ...ticho před pomalu a nenápadně přicházejícm pohádkovým dějem...
<BR><BR>...a také se mi líbí technické provedení: zejména polotóny - jemné valéry ve sněhu...
<BR>

...krásná kompozice - situace... ...a ještě navíc světelná stopa po projíždějícím autě...!

...mj. má velmi pěkné vousy... =O)

,O)) ...připisuji opětovné velké Poděkování...! =O)

<BR><BR>pes: ...a ještě přiškrábnu další paradoxní konstatování, že kdybych měl tuto mírně bizarní letištní situaci cvaknout znova, tak bych ji pravděpodobně vycvaknul úplně stejně, čili s maximálním <B>potlačením perspektivy</B>...

<BR><BR>...traktor zcela z bokorysu, aby připomínal plochý technický výkres...

<BR><BR>...myslím, že jakýkoliv pokus o záběr z úhlu, ve kterém by se objevila třírozměrná perspektiva strojů, by asi zcela zničil <B>naivitu fotky</B>, ke které se zde (a nejen zde) hlásím...

<BR><BR>...na většině dalších výcvaků z Aeroklubu Raná, které mám v plánu postupně odesílat, se objevuje taková ta klasická letištní perspektiva, ale já tento plochý výcvak nedokázal vyhodit asi právě pro tu jeho antiperspektivní naivitu...

<BR><BR>...dospělák nakreslí traktor ve 3D, ale dítě (anebo sentimentální inženýr či blázen) kreslí traktor zcela plošně – z profilu – přesněji řečeno z bokorysu... ,O))

<BR><BR>...a fotit (cvakat) jako dítě či blázen, toť vytýčený fotovýcvakový směr a smělý úkol budoucí... =O))
<BR>

...to, že se tento výcvak líbí jen málokomu, je pochopitelné a logické... ...jeho kompozice je až nepříjemně tvrdá, plochá a prvoplánová, a pokus o zachycení situačního humoru je zde buď příliš hrubý anebo naopak chybně titěrný (...zatím ještě nevím, ke které variantě se přiklonit...)

<BR><BR>...paradoxem však je, že předešlý výcvak „Ze života aeroklubu II“ považuji za ještě slabší – jaksi ještě víc prvoplánový a kompozičně ještě nudnější, a proto jsem se velice divil té minulé extrémně kladné komentátorské přízni... ...mněl jsem z toho množství extrémně kladných komentářů samozřejmě velikánskou radost, ale zároveň mne přepadal poněkud divný pocit, protože jsem věděl, že je to nezasloužené...

<BR><BR>...teprve nyní si však některé vaše komentáře začínají sedat do střízlivějších kolejí, avšak nikoliv zcela střízlivých, protože skutečně kritických slov zde vidím stále ještě jen poskrovnu...

<BR><BR>...vždyť přece například 3 body znamenají, že je to dobře (anebo dobrý průměr), což jistě není, a 4 body = velmi dobře, a to teda není ani náhodou... ...a z komentářů s 5 body mám sice velikánskou radost (děkuji převelice všem velkorysým dárcům) , ale tyto body patří k úplně jiným fotografiím od jiných autorů...

<BR><BR>...děkuji všem, kteří zde zanechali (či zanechají) jakýkoliv komentář (ať už kladný či záporný)... ...a co se týká bodů, tak to jsem vděčný za jakýkoliv počet (i kdyby to měl být jen jeden jediný bod, protože ani ten není k zahození...)

<BR><BR>(...o nulu však nežádám, protože nula je známkou sváteční, a tu si tento všední výcvak nezaslouží...)

<BR><BR>...a především velice děkuji všem, kteří se přišli podívat... =O)

...hezká - sympaticky "neučesaná" fotografie...