Tr. Lubomír Vlk

...osvěžující...

...téměř neviditelná a přes to fotomalebná krasobáseň...

<BR><BR>...a už mne opět po zádech pobíhá Děda Mráz... ...a vlk už má opět drůbeží kůži...
<HR>
<BR>“…Nějaký muž na kopcích pozoroval hvězdy
<BR>
<BR>A jiný kráčel v polích a chytal
<BR>déšť do otevřených úst
<BR>
<BR>Jakási gymnastka se zastavila v půli cesty
<BR>a nad potokem udělala most
<BR>jako napjatý luk
<BR>
<BR>A nad obzorem létal opeřený míček
<BR> Hlavou nahoru vzhůru
<BR> a dolů hlavou dolů
<BR> Hlavou nahoru
<BR>
<BR> vzhůru
<BR> a dolů
<BR> hlavou dolů
<BR>
<BR>Nakonec lidé se zakloněnou hlavou
<BR>uviděli totéž:
<BR>
<BR> Šnečí ulity
<BR> Loď v láhvi
<BR> připravenou k vyplutí
<BR>
<BR>A nad potokem zůstala duha
<BR>
<BR>A v polích klapal déšť do plechové misky
<BR>
<BR>A na kopcích kde v cárech plula mlha a chlad
<BR>otáčel vítr křídly
<BR>
<BR>Bílých dřevěných vrat…“
<BR>
<BR><B>Oldřich Janota</B>, Něco za sebou
<BR>

@ Svetlusko Borkova, ponekud nerozumim Tvemu dotazu... ...ale je mozne, ze jsi prehledla nazev fotografie...
<BR>...odpoved na Tvuj dotaz zni jednoznacne: Cernucha... =O)

...kočky jsou nejlepší! =O)

...paradni! ...tesim sa na dalsi momentky z novehoyorku...! =O)

...velmi pěkná "světloatmosférická" fotografie...!

...mně se mimo jiné moc líbí tím, že je tam jakoby "skoro všechno špatně"...
<BR>...sedící postava je "příliš daleko"...
<BR>...autobus má "chybný dotek" s pravým okrajem fotografie...
<BR>...objekt na stožáru se "nevhodně překrývá" s mrakem...
<BR>...celé je to "nesmylsně daleko", a "nesmylsně na výšku", vždyť přece při focení na šířku by tam...
<BR>...a tak dále...
<BR>...ale ta "kumulace chyb" dala této fotografii život...
<BR>...mě se moc líbí...
<BR>...a ta plachty (venku i za zadním sklem) tomu dodavaji magičnost...

...vzdyt to rikame imrvere furt dokola, ze kdyz se fotka oreze, tak se vytrati jeji prirozene kouzlo...
<BR>(samozrejme az na citlive rezane nektere vyjimky)
<BR>...dannniel to v odkazu predvedl naprosto dokonale, kudy cesta nevede...
<BR>...nejen holka vlevo, ale i ten navijak vpravo dole umocnuji tento zaber na zivou FOTOGRAFII...
<BR> =O)
<BR>...dodo, vsak Ty si zvyknes... ,O))

...nejak ve Tvem portfoliu nemohu objevit tu neupravenou verzi... ...tak ted nemam porovnani...
<BR>...ale tahle na mne pusobi velmi silne... ...tezka atmosfera... ...ale je mozne, ze uz jsou na ceste z nemocnice ven...

...ať už sním, anebo bdím, zřím neuvěřitelný portrét velevážené, otužilé a především obdivuhodně důstojné bytosti... =O)

...nádhera... ...pomíjivá bytost zachycená pomíjivým médiem...

...tak to ja uz videl docela hodne lesni haveti, ale tramp rozhodne nejsem... ...mozna spis to druhe...

...omlouvám se za použití zcela srozumitelného zvolání: silný umělecký zážitek!

…když jsem u této fotografie četl komentáře <B>Petra Letta</B>, tak jsem si vzpomněl na skupinu, respektive tajnou organizaci BKS (Bude Konec Světa), jejíž členem je například výtvarník František Skála (do 2. 1. 2005 má velkou výstavu v Rudolfinu – vřele doporučuji).

<BR><BR>Organizace BKS má také své řády, vyznamenání a čestné tituly, mezi které patří <B>Řád Zmaru</B>

<BR><BR>Řád zmaru byl založen v roce 1984. Všichni skuteční členové BKS jsou nositeli jednoduchého či dvojitého třapce Řádu Zmaru. Toto vyznamenání je vnitroorganizační.

...tak trochu to na mne působí dojmem, jako kdyby přijeli uhlíři, a aktivně a zároveň poněkud marně se pokušeli nějakými novými sofistikovanými odlehčenými lopatkami skládat uhlí, které nikdo nepřivezl...